Patrick Woodhead: Zapovězený chrám
Tak vážení, dlouho jsem nepsal o žádné knize. Mělo to dva důvody: Zaprvé některé knihy nesly velmi negativní energii, o nich jsem určitě nehodlal psát a zadruhé jiné knihy nebyly tak zajímavé, abych se o nich zmiňoval. Uznávám, to zadruhé je dle mého subjektivního pocitu.
Předesílám, nejsem vážný ani vášnivý čtenář beletrie, takže zřejmě ani nejsem nějak zvláště náročný, nicméně já si myslím opak. Opět, samozřejmě se mohu mýlit. Je mi jasné, že psát o beletrii a neprozradit příběh, smysl, finále je velmi obtížné, nicméně se pokusím:
Kniha Zapovězený chrám je dobrodružnou knihou o dvou horolezcích, kteří v rámci své expedice zachraňují poslední chrám čistého buddhismu v Tibetu. Chrám, který ještě nezpustošili čínští agresoři. Kniha je velmi napínavá a dvě finální vyústění, která se týkají člověka a také náboženství jsou zcela vyvážená, čímž konec vůbec neurazí a nechá volný výhled do časů budoucích.
Kniha je částečně tajemná, velmi čtivá, nepodbízivá, dokonce nedělá chyby v buddhistické nauce. Tyranie násilí rudých agresorů je vylíčena na nemnohých místech, komu popis násilí vadí, zvládne to. Obrazy tyranie a mučení jsou vyloženě popisného charakteru, nemají hlubší význam ani osobní zvěst, chválabohu.
Rád Vám doporučuji knihu k přečtení. Je to malinko jiné dobrodrůžo, než standardní evropský příběh. Kdo by ovšem hledal buddhistickou hloubku knih velevážené a velectěné Alexandry David-Néel, ten ji nenajde. I tak je kniha vyvážená, milá a nepustí vás, dokud ji nepřečtete. Jen musím upozornit na jednu nepřesnost, kterou můžeme autorovi odpustit. Skrytý chrám ve vysokých horách je nazýván pojmem "beyul", dokonce posledním beyulem, což je nepřesné, protože tak posvátné místo je ve světě mentálním, i když se prolíná s našim pozemským světem.
Však se začtěte a uvidíte...
