Boží TĚLO se stalo světem

Na přelomu 19. a 20. století vyrostla na Rusy, nikdo neví proč dodnes opomíjená literatura, jejíž období se nazývá Stříbrným věkem. Jde o literaturu spojenou s mysticismem, částečně okultismem a především s temnými stránkami lidské psýchy. Mezi zanedbávané autory tohoto období mj. patří: Fjodor Sologub, Leonid Andrejev, Alexandr Blok, Andrej Bělyj (mystika, ale i antroposofie), Michail Bulgakov (Mistr a Markétka).

Vypůjčil jsem si knihu pana Andrejeva: Propast a jiné povídky. Kniha obnáší povídky: Fixní idea; Mlčení; Propast; V mlze; Zachraňte; Zeď. Knihu jsem tedy přečetl, vrátil, ihned našel na netu, objednal, vybalil a poté zapůjčil své mámině. Tu knihu musím mít doma. Je to velká vzácnost a také dar lidstvu. I kdybych se na ni měl občas jen mrknout. 

Mé matce už bylo 80 let. Za svůj dlouhý život přečetla asi dvě Sněžky knih. Již na konci své puberty měla za sebou takové autory, jakými jsou Hemingway, Remarque, Émile Zola, Guy de Maupassant a další. Usoudil jsem tedy, že je připravená. Ona totiž stále čte (každoměsíční mega objemy z místní knihovny) a u tohoto začala i přemýšlet a konečně nachytávat z knih zvláštnosti, které vidí jen málokdo. Usoudil jsem tedy, že je připravená. Již několik let společně pracujeme na jejím kádrovém profilu... jak se říkalo za totáče. Ne, ne, samozřejmě jde o její vnitřní profil, takže jsem usoudil, že je připravená.

Druhý den po zapůjčení knihy mi matka psala bolestné smsky. Co že jsem ji to dal za hrůzu. Dnes jsem s ní mluvil telefonicky: Já nemohla vůbec spát. Chodily za mnou strašné sny. Nikdy jsem se s ničím podobném nesetkala. Taková hrůza... Jen vás všechny upozorňuji, že mámina je milovnice všech možných hororů, i těch sadistických, úchylných a bůhvíjakých ještě. Odpověděl jsem: Ale jen si vzpomeň, já tě jasně upozorňoval, že to je hrůza, že je v povídkách vyobrazeno čisté zlo. Jen nezapomeň, co jsem ti psal: Nikdy ty povídky nesmíš brát jako skutečné lidské příběhy. Jsou to čisté autorovy konstrukty, včetně postav i událostí, aby nám zprostředkoval poznání zla. Pamatuj na to!

Snad vás napadne, proč poznávat čistou hrůzu zla? Mne na vás napadají dvě odpovědi: 1. Raději zavřete oči, 2. Nemáte na to... Ani jedna z mých odpovědí není v žádném případě urážkou směrem k vám! Na svůj postoj máme každý právo. Sám se přiznávám, netušil jsem, že to bude taková hrůza. A ruku na srdce, znáte mne již dobře - zásadně se již nepřipravuji! Dostanu-li do ruky knihu, nic o ní předem na netu nečtu, dokonce ani rádoby vysvětlující úvod v knize samotné. Stejné mám s krajinou, jedu-li na nějaké mne určené místo, NIKDY se nechystám dopředu, musím tam přijít nezatížený... Stejné to bylo s knihou pana Andrejeva.

A proč poznat ZLO v jeho čisté, té nejzkurvenější podobě? Aby Vás už nikdy nedostalo na kolena! 

Važme si toho, neboť ona kniha není textem, ale Realitou...