Mohutnost v NE-JÁ

Na fakultě jsme se učili, co je láska a jaké jsou druhy lásky. Zřejmě nejhlubší láskou je ta sdílená se Stvořitelem, agapé. Bože, je to možné sortovat lásku? Když si to uvědomím, jímá mě unylá hrůza. Láska rodičovská, láska erotická, láska sobecká, láska a zas jen ta láska.

Děvčata celého světa čtou o ne/naplněné lásce, matky celého světa čtou o dokonalé synovské lásce, všichni čerti Světa si láskou vytírají zadnice a chlapi jsou v tom nevinně, jak jinak. Svatá to útěcho, kolik očí hledí k nebi v posvátné zdvořilosti a uctivosti, že právě ony, jeho ony, snad jediné, spatří ten ohromný div světa, kterému se říká nepodmíněná, bezbřehá láska. Jaký to outěžek jsme obdrželi pod stromem Poznání...

Jestli někoho opravdu milujete, si můžete otestovat sami. Kvůli tomu nemusíte chodit do kostela, za partnerem/kou ani nikým jiným. Milujete druhého, když se s ním chcete podělit: 

• o radost ze zlaté, olympijské medaile, když vás ostatní nosí na rukou
• o výhru v loterii 
• o pohodu na služební cestě, když tam vše teče proudem
• o procházku ranním lesem, minutku před pádem rosy
• o klid meditačního lotosu a bytí v Nirváně
• o zážitek milosti Boží
• o vnitřní klid nikoho a ničeho ke své potřebnosti
• o sebe samého, o dojití k sobě samému

Ano, v době vlastních splínečků, strachů, obav, nemocí a jiných mrzkostí světa, to si vzpomeneme na toho svého blízkého rychle. Rychlost světla je proti tomu želvím valčíkem. Ale ve chvíli své největší radosti? ANO, CHCI, ABYS TO PROŽIL/A SE MNOU, i když to patří jen mě! To je LÁSKA.

Vlastně mě ještě napadly čtyři různé přístupy ke Stvořiteli, které snad právě s láskou souvisí:

• jsem ve své největší beznaději, tak jdu škemrat k Bohu
• raduji se, mám fantastické období, blízcí jsou zdraví a milí, tak jdu děkovat Bohu
• jsem ve své největší beznaději, tak jdu děkovat Bohu
• nejdu k Bohu, protože jsou druzí, více nebo jen jinak potřební