Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zkušenost z Medjugorje

20. 1. 2022

Je to již několik let, co jsem přednášel na VŠ v kombinovaném programu, když mi jeden student, státní úředník, vyprávěl, že s kolegy z práce vypravili zážitkový autobus, přičemž se vydali na týdenní cestu jihovýchodní Evropou. 

Program víceméně probíhat standardně, jak se sluší a patří na podobnou akci, tj. ráno přeprava busem na příslušnou lokaci, přes den prohlídky architektonických nebo přírodních krás a večer neskutečný bugr, tj. alkohol a zábava tekly proudem neskutečným. Prostě klasický, firemní cestovní dýchánek kolegů věkem mezi 30-ti lety a důchodem.

Kolega (student) mi povyprávěl, samozřejmě jako typický představitel českého ateismu, že někdo z kolegů dostal nápad, navštívit mariánské poutní místo v Medjugorje ležící v západní Hercegovině. Přes všeobecný povyk svých kolegů vystupovali k chrámu sv. apoštola Jakuba, když právě on, zhruba 50 metrů před chrámem, prošel jakousi blánou, kterou jasně a zřetelně viděl, přičemž měl za touto blánou přímé zření Panenky Marie. Rovněž mi popsal tu nádhernou a milostí plnou zkušenost. Také mi sdělil, že se s tímto zážitkem již druhým rokem trápí, protože neví, co to má znamenat, jaký to má význam, proč zrovna on a vůbec.

Když se odebrali s kolegy zpět k autobusu a pokračovali v cestě, tak nemohl mluvit. Vůbec mu to nešlo, jakkoli promluvit, a vlastně ani nechtěl. Celá jeho bytost byla prodchnutá přímou zkušeností s Panenkou Marií. Po tomto zážitku nemluvil celé tři dny, které ještě stále byly součástí zájezdové cesty s kolegy. Kolegové se ani takovému stavu příliš nedivili, protože jak sám uvedl, po takovém množství vypitého alkoholu se už vůbec nikdo ničemu nedivil. 

Jeho otázka směrem ke mě zněla jasně: Co s tím? Jelikož jsme se nacházeli na akademické půdě, nebylo vhodné, snad ani fér, abychom to tehdy rozebírali z hlediska mých vlastních, spirituálních zkušeností. Myslím, že to bylo v pořádku, udržet si akademický odstup. Jen jedno jsem mu poradil. Ať se jakoukoli neděli dopoledne sebere, projde centrum jejich města a dobře se dívá. Pokud ho osloví nějaký otevřený kostel či jiná, křesťanská modlitebna, ať tam zajde, vyčká a ve vhodnou chvíli osloví tamního duchovního, který by měl umět poradit a pomoci. 

To, co kolega zažil v Medjugorje, je přímé zření boží reality. Ano, někdo se může rozohnit a trvat na pojmu mimosmyslového zážitku. Také souhlasím. V tomto případě je pojmoslovný, argumentační aparát podružný. Každopádně si kolega prožil setkání s milostí, což je veliký dar. Ještě si vzpomínám, že jsem mu poradil, přečíst si z Nového zákona příběh o Pavlovi z Tarzu, kterému se událo úplně stejné na cestě do Damašku, akorát to bylo setkání s Ježíšem Kristem. Ano, kolega si prožil přímou zkušenost, která se nedá předat. Také se těžko zprostředkovává. Důležité je, aby našel smysl, aby se tam našel. Zadarmo se nic neděje, to už přeci víme. Tak snad to u něho dopadlo dobře a je mu setkání s Panenkou Marií k požehnání jeho samého i jeho blízkých.