Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smrt dítěte

2. 3. 2022

Mám kamaráda, nepřeje si ani zveřejnění monogramu svého jména, kterému zemřel 14-ti letý syn. Domnívám se, že vůbec nikomu nemusím popisovat takovou hrůzu: Úmrtí milovaného dítěte, fantastického a hodného člověka. Je to událost, která se vám propíše do vašeho nitra až do smrti, někdy ještě dále. Zvláštní je, že takoví rodiče dostávají ve svém okolí, které je zná, zvláštní cejch smutku a fatálnosti svého osudu, který musí nést. Takoví partneři již nejsou "normálními lidmi", ale těmi, kterým přece zemřelo dítě! Pro takové rodiče je vždy lepší, když změní bydliště, třeba i samotný region.

Jeho syn odešel náhle a tragicky. Druhý den po úmrtí, tj. ještě před pohřbem, si kamarád zalezl do dětského pokojíku a chtěl ještě naposledy ucítit vůni svého syna. Lehl si na jeho postel, která vždy voněla zvláštní vůní mateřského mléka. I když bylo synovi již 14 let, stále krásně voněl jako mimčo. Jenže nic. Kamarád necítil vůbec nic. Jakoby v posteli jeho syn nikdy neležel. Náhle si vzpomněl, že synovi přeci, slušně řečeno, byl nevábně cítit vnitřek bot, a to typickým zápachem pubertálního kluka. Rozběhl se tedy do botníku, přičichl ke sportovním botám, které měl syn na ven, a které opravdu vždy jely značným zápachem, jenže také nic. Jakoby je syn nikdy nenosil.

Po projití i nošeného a nevypraného oblečení, zjistil, že jeho syn si při odchodu vzal s sebou veškerou energii, která k němu patřila. Prostě vyluxoval všechno své pozemské, které k němu nebo jemu patřilo (energeticky i mentálně). Přiznám se, že nevím, zda je to standardní proces úmrtí. Nikdy jsem se totiž o podobné nezajímal, ani to nezjišťoval. Přesto by to mohla být smysluplná studie, zvláště s ohledem na spirituální entity a jejich možné působení skrze své relikvie, tj. své pozůstatky. Další konsekvence se lehce nabízejí. 

Úmrtí dítěte je vždycky otřesná událost. Vše se vám ztmaví, jakoby se zatáhly rolety života. V případě silného pouta dojde ke zborcení citového nitra rodiče, což nelze ničím a nikým přeléčit. Nikým a ničím! Žádná entita Světa nemá žádný dobrý lék. Jen propast žalu bytí svazuje nitro pozůstalého, řekl by dojemný poeta. Často si pozůstalý dítěte pomůže ostatními dětmi, o které se musí postarat, nebo si pomůže Bohem, jakýmsi vnitřním přikrytím své žalu milosrdenstvím víry, nebo se obětuje úplně pro jiné, podobných cest je mnoho. Nicméně srdce zůstane vyprahlé již napořád, to je neměnný stav a úděl. Tímto faktem citového vědomí a spolupatřičností vlastní krve jsme velcí a neoblomní. Zklamání doprovázené absolutní životní prohrou, doslova na kolenou, je vyvážené nesmírnou velikostí lidského sebezapření a sebe příkazu pokračování života, života vezdejšího. To je síla, která dokonce chodí nad vodou, síla, která dláždí cestu lidského stvořence k nejvyšším patrům Světa.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář