Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyčištěný dům

27. 9. 2021

Různí spiritisté, psychotronici, nakonec i kněží, čistí domy, ve kterých se zle bydlí. Domy a obydlí, které jsou zátěží pro tam žijící lidi, ï když si je třeba draze koupili apod. Vždy jsem tomu přikládal slabou váhu a tak nějak se domníval, že je to otázka špatného, mentálního nastavení daných obyvatel nemovitosti atp. Většinou to tak je, nicméně ne vždy.

Partnerce zavolala bývalá kamarádka, že dcera zakoupila starší, menší dům a že v něm mají vážný problém. Vše začalo po nastěhování a postupně se stupňovalo. Celá akce přítomných entit gradovala vyhazováním šuplíků v kuchyni, každonočními výkřiky jejich malé dcery a vůbec negativní atmosférou v celém domě. V domě se vystřídal léčitel i katolický kněz, nic nepomohlo. Vzpomněli na mě...

Nejdříve jsem s nimi mluvil telefonicky a pak si nechal poslat fotku tam bydlící rodiny. Mají opravdu vnitřně silnou a senzitivní dceru. Bylo jasné, že právě ona podstatným způsobem aktivizuje entity, které je obtěžují. Byly dvě, obě v rohu ložnice. Smutný příběh, ale to je na jiné vyprávění. Tak jsem je odeslal, kam patří. Dům jsem vyčistil a dcerku ochránil. Dcera po dlouhé době klidně spala, stopa entit zeslábla a odcházela 40 dní. Holčička, samozřejmě i její rodiče, si to zasloužila. Je úplně fantastická a ještě v mnohém překvapí. Senzitivní děcka to mají složité, lecčemu se neubrání, čemu se v dospělosti umí vysmát. U takových dětí je dětství vždycky složitější. Rodičům jsem sdělil, že musí být připraveni, jít na ni s velkou trpělivostí, aby ji nezasekli. To by bylo pro ní fatální...

A co ostatní děti? Kdo je vlastně solí Země? A co děti, které jsou téměř vyčleněné mimo tento svět, které sice chodí do školy, jenže ji nezvládají, nejsou to přímo autisté, ani nijak mentálně postižené osobnosti, nicméně jsou pomalé, mají silně vyvinutý svůj vnitřní svět, své okolí vnímají jinak, ve škole jen tak tak prospívají, ostatní děti se jim často vysmívají, rodiče si na nich nemohou plnit své sny, děti, které nikdy nebudou na TOP společenském žebříčku. Vidí je někdo? Vidí někdo, jak jsou významné? A nejsou právě tato děcka solí této Země? Není jejich zdánlivý hendikep naopak skrytou velikostí, nicméně společností nesdílenou? Je mi jich strašně líto. Vídám je ve městě, poznáte je podle pohybu, podle způsobu pohledu, podle vnitřní laskavosti a láskyplnosti. PODLE JEJICH BEZELSTNOSTI. Srdce se mi svírá, protože je málokdo vidí, málokdo k nim vztáhne ruku...