ZVĚDOMĚNÍ JÁ

To je přece velká otázka, jakého Bytí je Gaia nositelkou. Dnes už i ten poslední ňouma tuší, že Gaia je organická bytost. Jenže jaké je její ukotvení v rámci Světa? Jaké má Gaia postavení, jaký význam, jakou sílu v rámci celého stvoření? Mnoho vidění, mnoho koncepcí, mnoho souvztažností, mnoho všeho, tak se na to zkusme podívat nepředpojatě, s ontologickým nadhledem, jak to jen půjde.

Gaia lineárního bytí

Lineární bytí je trvale zabydlené např. ve velkých náboženstvích knihy. Na začátku je akt stvoření, pak emanace stvoření a nakonec zakončení stvoření, např. velkým soudem apod. Lineární bytí naší Matky Gaii je v podobném ražení. Zpočátku nebyla identifikovatelná a se sebou identická. Museli jsme ji tehdá oživit, nabít a aktivovat. Stavěli jsme proto kromlechy a menhiry, aby mohla dozrát a my s ní. My lidé hlíny a především kamene, nejen my Druidi, jsme zde tvořili podmínky života a spojení Gaii se Světem. 

Průměrný přírodní nebo fyzikální vědec by linearitu Gaii potvrdil zcela, tj. od Velkého třesku k velkému zhroucení, a třeba dál k novému Velkému třesku. Vědomý vývoj se začal dobou vztyčených kamenů, pokračoval šamanským zabydlením všeho živého a nyní se nacházíme v době znovu upevnění zdravého stavu Gaii. Gaia neodpouští, ale také nezapomíná. Proto ještě žijeme. Velmi záleží na tom, kam až to dotáhneme, uvidíme! Gaia v lineární pojetí bytí nebyla, je a pak zase nebude. Nikdy více! Stejně jako rozkvetla, také zhyne, jako každá jiná, voňavá bylinka.

Gaia cyklického bytí

Cyklické bytí je nosnou filosofií východního myšlení, které je charakterizováno karmou, reinkarnací, obětmi atp. Gaia v cyklickém pojetí bytí nepodléhá minulosti, přítomnosti ani budoucnosti, prostě Je, přitom navždy. Jak si představit cyklické bytí Gaii ve vztahu k nám lidem? 

Cyklického bytí se dotkl ve své filosofii Friedrich Nietzsche svým Věčným návratem. Znamená to tedy, že Gaia se ve své hodnotě bytí neustále a donekonečna obnovuje, což např. pro nás znamená, že stále dokola žijeme ten svůj současný život i se všemi souvisejícími podmínkami. Je otázkou, zda stále stejně, což by byl vrchol iluzornosti a svéhlavosti bytí, snad i zbytečnosti, anebo se v těch svých stejných životech vnitřně proměňujeme a zkvalitňujeme. V tomto případě by cyklické bytí Gaii přece jen vedlo k jakémusi vyvanutí, resp. vymanění z cyklického bytí a spočinutí v Nirváně. Že se takto na Gaii a Nirvanu ještě nikdo nepodíval? No a co? Tak jsem třeba první.

Jen se nebojte a zkuste nad tím zapřemýšlet - neustále se opakující bytí! Jak říká Friedrich Nietzsche, zkuste si představit, že ten svůj život, kterým nyní žijete, budete po smrti žít tisíckrát opakovaně stále a stále dokola. Gaia je velká a mohutná, sice uvnitř mírně těžkopádná, vím to, byl jsem tam, přesto soucitná a velmi, velmi senzitivní. Gaia cyklického bytí? Zbývá zodpovědět, v tomto případě, už jen poslední otázku, zda napořád, anebo s Nirvánou na konci. Samozřejmě pro Gaii!

Gaia paralelního bytí

Paralelní bytí mnoha různorodých dimenzí Světa je současným hitem fyziky a nikdy jím nepřestane být. V podstatě se jedná o koncepci, všechno je teď a tady, pouze jiným způsobem. A jak je to teda s paralelním bytím Gaii? Je nezaměnitelná, jedinečná, nenahraditelná, doslova středem Světa. Axis mundi neprochází Gáií v žádné souosé vztaženosti, protože Gaia je samotným Axis Mundi. Naše Země je středem Světa a veškerá dynamika Bytí se děje zde, teď a tady. Není žádné dole a nahoře, včera a zítra, ani žádné vrstvy Světa. Vše jestvuje paralelně teď a tady. 

Gaiu paralelního bytí si nelze v materializované podobě představit. Vypadá tak trochu jako dva do sebe vložené trychtýře, které nikde nezačínají a nikde nekončí. Plástve bytí se nedají měnit, ale také ani definovat, přesto nemají stálou podobu a dají se zachytit. Paralelnost je vrcholem paradoxu, čímž se Gaia stává zárukou Bytí. Je kolébkou a dohližitelkou svrchovanosti a smysluplnosti. Velký, všem skrytý myslitel by napsal, je vagínou všeho tvoření pro falus všeho stvoření. 

Pokud je Gaia nositelkou paralelního bytí, budou se dít nevídané události. I když, ruku na srdce, cožpak se už takové události nedějí, a neděly? Paralelnímu bytí se věnuje část dnešní fyziky. Při mém vzdáleném pozorování mi vychází, že tabule plné odvozování a vzorců s těmi málo jedinci na světě, kteří tomu rozumí, předběhnou dobu. Nakonec jak se často stávalo, že?

Gaia nicotného bytí

Poslední koncepcí bytí naší zemské Matky je Nicota. Ano, již staří církevní (křesťanští) otcové se snažili definovat bytí, snad si dobře pamatuji, že svatý Augustín přišel s tím, že Bůh stvořil svět z ničeho, tj. z nicoty utvořil něco. Když jsem četl jeho spisy, už dávno, tak se mi stejně jevilo, že to pojal především jako obranu proti panteistickým koncepcím, nikoli jako plnohodnotně obhájitelnou, myšlenkovou konstrukci.

Co znamená Gaia v nicotě? Představuje tu nejhorší variantu našeho pozemského světa, tedy, v Nicotě nic nemůže být, tedy že ani Gaia není a celý náš svět je pouhým přeludem, pouhou iluzí. Přijetím této koncepce se nám otevírají dveře k dalším otázkám. Kdo tedy takovou iluzi stvořil a proč? Jaký je cíl, pokud tedy nějaký, takového přeludu. Lze takový přelud obelstít? Poznat jej, když je nositelem Ničeho? Jak nic v ničem můžeme poznat, tedy nést jakékoli pozitivní zrníčko? 

Nic se nedá znečistit něčím, stejně jako dobro se nedá poskvrnit zlem. Gaia v Nicotě nemá žádnou hodnotu a vše je pouhým přeludem, včetně navazujícího, jemnohmotného světa. Taková možnost má dalekosáhlé důsledky, lze je domyslet až k Duchu nad vodami, ale to patří do jiné kapitoly jiného článku, jiného způsobu uvažování...

Jak jsem slíbil na začátku, podívali jsme se na bytí Gaii nezaujatě s ontologickým nadhledem. Jakékoli vaše názory jsou hloupé a zbytečné, bez urážky. Zcela zásadní je vaše poznání. Jste lidé, nositelé jedinečnosti a třeba právě vy máte u sebe poslední klíč poznání. Zatím je dobře schovaný, vím to, je to pojistka. Od koho pojistka a proti komu? Na to si musíte odpovědět sami, neboť i Svět beze zdí má uši všude, nebo právě proto?