Teorie SMRTI
Smrt je vlastně nejznámějším a zřejmě nejvýznamnějším fenoménem lidské civilizace, ironicky řečeno. Kolik studií, různorodých prací, diplomových prací atp. bychom našli? Milióny? Smrt je prostě strašák, omezovač osudů, zloděj mozků, majetku a vůbec všeho, co mohlo ještě pokračovat. Co se mohlo na tomto světě dále vyvíjet, dále se sebe předávat.
Nechci zde mluvit (jaký paradox, mluvit v textu?) o Smrti, jejích podobách, bytí. Nechci nahrazovat žádné práce, nechci opisovat žádná náboženská dogmata. To by bylo nošení dříví do lesa. Jen hodlám ve zkratce popsat různé koncepce, o kterých jsem se dozvěděl. Jsou to všechno zvěsti vztahující se k člověku, přičemž jsou mnohem hlubší vrstvy Bytí ve vztahu ke smrti: Smrt (vyhasnutí) ducha, smrt stvoření, smrt z žalu a bolesti, nikoli zde na světě, ale ve Světě atd. Snad právě žalem a bolestí, těmito nejhlubšími lidskými mohutnostmi, jsme schopni dostát Stvořitelova trůnu. Se smrtí se kostky hrát dají, s žalem a bolestí nikoli.
Tak co se dá vyčíst z knih:
- Smrt do nicoty - takovou smrt nám vykládají ateisté, kteří tvrdí, že po smrti není nic. Jejich odchod může opravdu jít (nemusí) do nicoty, samozřejmě po vyrovnání dluhů.
- Smrt s konečným soudem - lineární koncepce všech náboženství knihy, tj. po smrti následuje ve Světě jakési rozsouzení, které lidskou bytost nasměřuje do ráje, pekla, anebo do něčeho mezi.
- Smrt s kolotočem dalšího zrození - cyklická koncepce východních náboženství, kde znovurození je řízeno karmou s konečným cílem vyvanutí z koloběhu z/rození až k samotné nirváně. Oficiálně se nemluví o tom, že valné většině lidských bytostí na stav nirvány nestačí ani nekonečně mnoho převtělování. Velký úkol budoucnosti je objasnit převtělování v rámci dalších planet i světů, ale i vtělení do různých stavů.
- Friedrich Nietzsche a Věčný návrat. Nietzsche tvrdí, že člověk se znovuzrozuje neustále a pořád do stejného života téhož jedince, tudíž upozorňuje, že kdyby to lidé věděli, tak by si dávali pozor, aby žili vyrovnaně a spokojeně, aby si prostě připravili mnohokrát žitý, stejný život. Pozn.: vyvanutí z tohoto zacykleného znovuzrozování téhož je v nadčlověku, tedy jedinci, kterému již nevadí návrat téhož a který poznal, co to je být sám sebou. Samozřejmě že pojem nadčlověka nemá s německou, nacistickou koncepcí nic společného.
- Druidská koncepce (v současnosti je představená v knize Emmy Restall Orr): Každý umírá do a ve stavu, do kterého chce, a který odpovídá jeho poznání a víře. Samozřejmě po vyrovnání účtů, které je prezentované věčným zákonem spravedlnosti.
Určitě by mnohý doplnil další způsoby procesů odkrytí, které nazýváme smrtí. Já si pamatuji na můj první mystický zážitek. Bylo mi zhruba 7 let, doma nikdo nebyl, já stál v ložnici rodičů a hleděl ven z okna přes bílou záclonu. Sluneční paprsky se opíraly do pokoje a já stál přesně v tom stejném strnutí ducha, jaký zažíval i velký Sókratés. Najednou jsem zažil přechod do budoucna s tím, že já nyní, tj. má současná podoba již není, již nikoho nezajímá, a já jsem si sám sebe uvědomil v mladé holce někde v severní Americe. V docela hezké holce, špinavé blondýnce, která je (bude) introvertem apod., nakonec jsem to já, ne? Jediné, co mě na tom velmi znepokojilo, bylo to, že moje já nebude v té době vědět o současné podobě mého já, o mých současných zkušenostech, životě a blízkých, které mám rád. Jaké to starosti sedmi letého klučiny, který v té době střílel prakem s kámoši na sídláku a ještě ani nezačal koukat po holkách. Celý zážitek se týkal nitra samsáry. Ale to už je dávno, hodně dávno.
