Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strukturovaný Svět

26. 10. 2021

Mnoho uznávaných jedinců minulosti a nakonec i různé náboženské nauky používají různé pojmy k vysvětlení a popsání druhého světa, světa za oponou, jemnohmotného světa. Většinou je to s problémy, zvláště mimo sdílenou komunitu, subjektivní zkušenost je často zkreslená povahou subjektu (jedince), prostředím, stavem v čase a prostoru apod. Zadání vyžadovaného, objektivního přístupu a hodnocení se vytrácí subjektivním poznáním, které je zabarvené již zmíněnými předpoklady.

Také jsem se tím musel zabývat. Už jen v rámci mých akademických studií filosofie, samozřejmě od Antiky až k Martinovi Heideggerovi. Zkuste si představit, že dneska přistanete s vaším mimozemským plavidlem třeba v Říme, abyste poznali a následně popsali pozemský svět. Při návratu na svou mimozemskou základnu budete vyprávět o antické kultuře starého Říma, o dějinách, o krajině i zvycích místních obyvatel, o současném sportu, nočních barech Říma, nakonec i popíšete úlohu a význam papeže i celé katolické církve. Obraz pozemského světa zcela pravdivý, třeba i objektivní, nikoli kompletní. Co ostatní státy? Co další tradice? Co jiná náboženství? Co jiné kulturní krajiny? Co jiné zkušenosti?

Vždy jsem míval pocit, že jednotliví přinašeči nového poznání i víry, nezáleží zda z oblasti náboženství nebo filosofie, dopluli k Ostrovu poznání, ukotvili bárku, prozkoumali část pobřeží a pak pádlovali nazpět, vydat o tomto svědectví. No jo, jenže Ostrov poznání má pobřeží mnohem rozsáhlejší a rozlehlejší. A co teprve vnitrozemí? Kdo se tam odvážil a kdo vůbec chtěl po tom prvním, rádoby svatém poznání plném nadšení.

Svět je mnohovrstevnatý, a to jak svou horizontálou, tak i vertikálou. Tyto dvě světové osy si nelze představovat v našem klasickém, 2D provedení. Čas v podstatě neexistuje v podobě naší všednodennosti, nýbrž čas je ve své substanciálnosti projev prostoru. Kříž vertikály a horizontály je z 2D posunutý do 3D prostoru a k tomuto přistupuje čas pouze tím, že obě osy nejsou statické, ale pohybují se kolem svých středových os. Tímto vzniká čas a tímto se i zakládá. Nejsem odborník na fyziku, přiznávám. Takovou podstatu času jsem prostě jen viděl.

Svět je mnohovrstevnatý ve své podstatě i projevu. Jemnohmotná oblast Světa se zásadně nepovyšuje nad tu naši hrubohmotnou, vše proniká a zakládá Mentální pole stvoření. Co se týká postavení každého z nás, vždy záleží, kam jdeme, kam směřujeme, kam patříme, jaké klíče vlastníme, anebo jaké klíče máme zapůjčené. Můžeme sedět u ohně svých šamanských učitelů, a přitom ráno jít makat do kanclu, můžeme být omilostněni Kristovým světlem a pak jít ráno koulet popelnice, můžeme ne-být v nirváně vyvanutí a posvátné nicoty a tam šupnout jedno chlazené. Teď a Tady, žádné nahoře ani dole, žádné vyšší ani nižší, TEĎ a TADY.

Když si vzpomenu na má poslední dvě setkání Světa, tak jedno bylo před výstupem na Corno Grande, což je nejvyšší kopec Apenin. Spali jsme tam ve winterraumu nahoře nad údolím, ještě pod vrcholem, když se mi v noci představil místní vládce i zakladatel místních hor. Visel přes celé údolí, rukama a nohama zavěšen za vrcholky štítů, penis i ohon spuštěné dolů. Bylo to milé představení. Ocenil jsem to, jeho sílu i čest, odhodlanost i drsnou svébytnost. Níže přikládám foto z Trutnova, pravou podobu Krakonoše, zcela stejnou jako má vládce Apeninských hor. 

trutnov_krakonos.jpeg

Druhé setkání bylo v jedné blízkovýchodní zemi, ve které jsem pobýval s partnerkou. Navštívili jsme pouštní oázu, tam vypili studený džus, něco málo pojedli a já následně usnul ve stínu ojedinělého stromu na lavičce. Další dny nás čekal dlouhý trek pouští, včetně dalších aktivit. Usnul jsem lehkým, jemným spánkem. Najednou ke mě přišel místní vůdce původního kmene, který obýval území ještě před příchodem současných obyvatel. Byl vysoký, egyptsky snědý, ušlechtilý, krásné mnohovrstvené kruhy na krku, vědoucí úsměv. Chvilku se mnou rozmlouval, pak mi provedl zvláštní znak na čele, kterému místní, kmenoví lidé rozuměli, nikoli já. Byl jsem ujištěn, že se nám nic nestane, mohli jsme se pohybovat kdekoli, byli jsme pod ochranou místních. A pak odešel, stejně elegantně a sebejistě jako přišel. Bylo to zvláštní setkání s místním kmenovým vůdcem původních obyvatel, s jeho velikostí a sebevědomím.