Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sny a mimosmyslová realita

8. 5. 2022

O snech toho bylo napsáno opravdu hodně, od odborných statí až ke starým snářům různé úrovně a kvality. Problémem zůstává, že spánek zabírá zhruba třetinu našich životů, takže zdůvodnění potřeby spánku jako pouhého restartu mozku je dnes již neobhajitelné. Jsou lidé, kteří žijí takovým způsobem síťového vyprázdnění, že nemusí spát vůbec, anebo jen zřídkakdy. Je to nakonec podobné jako obživa Pránou. Společnost na to, obecně, není úplně připravená. 

V minulosti jsem otevřel několik odborných knih, také několik internetových příspěvků o lucidním snění, a nakonec byl vždy rozčarován. Velkým úskalím je snaha o zobecňování, naroubování svého poznání ohledně spánku a snění na celé lidstvo jako takové, přitom každý má právo mentálně se pohybovat tam, kam patří, a způsobem, jakým žije a uvažuje. Zrovna v případě spánkových stavů dle mého většina obecných modelů selhává. 

Při snaze o jakési obecné poznání jsem se pokusil přečíst Výklad snů Sigmunda Freuda. Po několika desítkách stránek jsem knihu odložil, nějak jsem těm dedukcím nerozuměl a celé to na mě působilo, že Freud sestoupil ke všem temným proudům světa, u čehož já nemusím být (knihy jsou většinou sami o sobě živé, proto je dobré otevřít se dílu, kterému sami chcete). Po nějakém čase jsem zkusil Jungovu Červenou knihou. Bez urážky k autorovi mě kniha nudila, protože po akademických studiích filosofie a teologie jsem četl, co znám a poznávám. Nicméně od té doby vím, proč mají samotní psychologové s Jungem problém. Psycholog si potřebuje na člověka sáhnout, obrazně řečeno, na projevy jeho psýchy, na emoce, na vnitřní proudy vycházející na povrch lidských dějů, ovšem s nehmatatelným nevědomým je to problém. Snad proto vznikla transpersonální psychologie jako zvláštní obor, do hloubky rozvíjený Prof. Grofem, který napsal opravdu mnoho kvalitních knih. Některé jsem přečetl, takže před úctyhodným panem Grofem smekám! Jinak se rád zmíním, že v 90-tých letech se v Praze konala první Transpersonální konference, které jsem se tehdy zúčastnil. 

Tak co tedy dál? Jak s typologií? Co s propojenými světy šamanského transu, kde se zcela stírají hranice mezi spánkovým sněním a mimosmyslovým zážitkem? Jak odolat novodobým vizionářům, kteří nás za pár tisícovek naučí lucidně snít a pak cestovat po celém Vesmíru? Snáře, kartářky, novodobí vizionáři, koučové, různorodí radílci. 

Domnívám se, že kauzální věda s kognitivním prokazováním nemá a nebude mít pro vnitřní svět spánkového stavu žádné příhodné kategorie ani obhájitelné definice. Proto se často osvícení, akademicky vzdělání lidé vydali starší cestou sestupu do mentálního podvědomí. Těchto osvícenců přibývá, ať je to zmiňovaný Stanislav Grof nebo Lída Chrášťanská, Patricie Anzari a další. U Patricie jsem se dokonce zúčastnil před mnoha lety meditačního pobytu v krásném prostředí Rynartic.

Co já osobně mohu o snech napsat, je pouze z mé vlastní zkušenosti. Nakonec co jiného v tomto případě, že? Zřejmě nejdůležitějším aspektem v případě každonočního umírání do svého podvědomí i nevědomí, tedy do jemnohmotného světa, je to, že nás spánek spojuje s Mentálním světem, tj. se světem bez tvaru a času. Co to znamená? Spánek může být aktivní přípravou pro přechod do jemnohmotného světa. Ve spánku jsme často vnitřně bezbranní, tj. když ve spánku prožíváme nějaké strachy, tak to svědčí o naší reálné slabosti, která nakonec vyjde najevo i po přechodu do jemnohmotného světa, samozřejmě s pokračujícím duševním strachem a možným vlastním odcizením. To je nutné si uvědomit a posilovat svou mentální podstatu! O to nakonec jde, dění ve spánku je ryze učitelský proces přípravy na budoucnost. Jsme-li slabí ve spánku, budeme i v mentálním, jemnohmotném světě.

Co se týká typologie, nevím, zda byla někdy smysluplně definována a obhájena, tak se tedy pokusím jen o příklad a všem se  dopředu omlouvám, pokud tím někoho pohorším:

  1. Bytí v čistém Mentálním světě - tak nazývám přímé setkání s Bytostmi milosti a požehnání. Já měl pouze jeden takový zážitek v době spánku, a to osobní setkání s Kristem. Kristus každý okamžik vstával z truhly, následný okamžik umíral a vracel se zpět a tak pořád dokola. Každé úmrtí bylo za mě, za vyrovnání mých hnojů, které jsem tady nakydal, a kydám pořád dál, bohužel. Jenže Kristus po svém zmrtvýchvstání zahrnul pod křídla milosti celé lidstvo, celé. Kristovo bytí je tedy trojjediné, jedno vykoupené Vladařské, jedno Sdílené eucharistické a jedno Vykupující, věčně křižovaný a věčně stávající do skonání světa.
  2. Lucidní bytí - výstup nad své spící tělo a následné setkání s bytostmi Mentálního světa. Mě se podobné událo několikrát, někdy jsem měl po takovém mentálním, násilném setkání modřiny, takže jsem ráno musel partnerce lhát o pádu z postele apod. Nejsilnější byla zkušenost se Satanem, po kterém jsem se bál dlouhé týdny usnout. Přešel kolem mého lůžka, jedna noha s kopytem mlátila o dřevěnou podlahu. Když se s tou vetchou kápí nahnul nade mě, tak jenom vyřkl: "Mám hlad." Tato bytost obličej nemá a rozhodně to není žádný padlý anděl. Je to stoka a kanalizace našeho opuštění a odtržení se od naší bytnosti, přesto je v tomto případě lítost zbytečná, na tu on samozřejmě čeká!
  3. Transpersonální zážitek čisté tvarovosti. To byla prostě nádhera. Když si pustíte díl Simpsonových, kde má Homer nebo Líza halušky a lítají ve světě barevných, velkých tvarů všeho možného, tak přesně to jsem zažil, samozřejmě bez drog a jiných podpůrných látek. Čistý transpersonální zážitek, tak bych to nazval. Bylo to nádherné, zážitek bazální, původní tvarovosti vznikání Světa.
  4. Prožitek s bytostmi pramenů. V tomto případě se jedná o bytosti podstaty, snad by je věčný Platon nazval idejemi, ke kterým patří láska, odevzdání, erotická energie, krása atp. Za mnou tehdy přišla, dokonce se mi to stalo dvakrát, nádherná, vlajícími kadeřemi opředená, světlená bytost něhy a veškeré erotické energie. Nemusím snad vyprávět, v jakém jsem byl po probuzení stavu. Myslím, že mnozí po podobných zkušenostech prahnou, jenže každá mince má dvě strany, jestli si dobře rozumíme. Jak vám může chutnat čůčo, když jste se napili nejlepšího vína světa, a to bez urážky vůči všem ženám. 
  5. Prorocké sny. Prorocké sny jsou velmi složitou kategorií, již dávno zavedenou ve Starém zákoně i v jiných starověkých zvěstí. Prorockými sny se umí Stvořitel prolomit do našeho světa, což je nutné brát s nejvyšší pozorností a úctou. Složitost této kategorie zahrnuje pokoru a úctu, správný výklad, nasměřování, odosobnění atp. Prorocké sny jsou jakoby nasměřovány do budoucnosti, přitom jsou vyřčené především přítomnosti. Vždy jsem malinko záviděl těm známým biblickým vykladačům takových snů. Nicméně zodpovědnost bych nést nechtěl, zvláště v případě Hospodina a jeho spásného dění. V tomto byl Hospodin vždy nekompromisní.
  6. Bytí se svými blízkými. Jednou za rok za mnou chodívají dva mí blízcí, kteří mě již opustili. Jen tak pobýt, abych věděl, že jsou v pořádku. Jeden z nich je můj otec, kterého mám hodně rád. Každý rok jsem při tom bulel jako želva a někdy v tom pokračoval i po probuzení. Jak jsem zesílil, mohl jsem s ním i promluvit. Jenže se vyskytl problém, jehož řešení odkládám již dva roky. Moje matka otci hodně ubližovala a otec ji to neodpustil, což mi sdělil, včetně návodu k jeho odpuštění. To nastane, když matka zařídí zádušní mši a symbolicky za ní zaplatí jakoukoli částku. No jo, jenže jak ji to mám říct, aby se neurazila nebo úplně neuzavřela? Nemám strach o sebe a svůj/její vztah ke mě. Spíše aby to ještě více nezhoršila díky své urputné paličatosti. Každopádně děti by neměly řešit problémy svých rodičů, určitě ne ty vztahové.
  7. Výchovné snění - prožití špatných zážitků, dějů a chování, které nás oslabily a v době spánku, tedy pod/vědomého úmrtí, nás podobné procesy mají znovu upozornit, posílit, vyučit. Podobných snů jsem měl stovky a nikdy nezabraly, bohužel.

Myslím, že jsem napsal dost. Mnozí z vás by vymysleli další kategorie, klidně napište v komentářích, budu rád. Spánkový proces nás dostává do stavu mimosmyslového bytí, a o to jde. Pokud tento proces člověk nevyužívá, stává se zchudlým jedincem. Ve spánku totiž odevzdává sebe samého sobě samému. Spánek sestupující k nám samým, do nitra našeho Já, je oživující, doslova učitelský proces vedoucí nás až k samé podstatě Světa. A to je přece škoda, takový dar odmítnout, nemyslíte? 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ke snům

(Renata, 14. 5. 2022 13:51)

Jsou také mystické sny. Nejsou ani jedním z těch, o kterých píšete. Snad by měly být uvedeny jen jako druh, aniž by o nich bylo psáno více, aby nedošlo k zprofanování. Zdají se žákům mystiky a obsahují typické symboly. Ti, co po této cestě jdou, dostanou později i vysvětlení k nim.

Re: Ke snům

(Mystické sny, 14. 5. 2022 19:58)

Renato, děkuji za doplnění. Už sama mystická cesta vede jedince k odkrytí jemnohmotného světa a tím ke smazání hranic. V takovém případě je mimosmyslové poznání stavebním prvkem mystikovy cesty.