Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lurdy

7. 9. 2021

Byli jsme v Lurdech, 5 let zpátky? Spali v malém hotýlku kousek od nádraží a celkem tam pobyli týden. Také jsme trekovali v Pyrenejích ve výškách kousek pod 3000m, prostě nádhera. Každý večer v Lurdech jsme se účastnili veřejných, venkovních bohoslužeb s úžasnou spirituální atmosférou. Místo je otevřené, blažené a k tomu ještě krásné díky pyrenejským scenériím, ledovcové řece apod. Místo do sebe zapadá jako dobře sestrojené soukolí Světa, jehož komplexnost lze zažít jen na několika místech Gaie.

Večer co večer jsme zapalovali svíčky a ukládali za bazilikou do speciálních, k tomu určených stánků, vždy se pomodlili za své blízké, kteří již odešli, popíjeli léčivou vodu bez jakýchkoli očekávání a také se jednou opili v místním baru. Vše proběhlo, jak mělo, včetně výstupů v Pyrenejích.

Než jsme odjeli do Lurd, byl jsem na zákroku u zubaře, který mi vytahoval nervy ze stoličky a následně předepsal prášky na bolest. Dva dny před odletem veškeré bolesti pominuly, takže vše bylo v pohodě. Musím také připomenout, že jsem předtím k Panence Marii neměl žádný vztah. Vůbec žádný! Dokonce jsem ji záměrně vytlačoval ze svého spirituálního života, protože Otec přece nemá matku. Mé pseudo teologické zdůvodnění mi do té doby vydrželo dlouhé roky.

Jeden večer jsme seděli na zídce u řeky, hleděli do jeskyně zjevení, když začali přicházet různí nemocní na zvláštní, církevní obřad. Někteří dokonce na vozíku a někteří na nemocničních lůžkách bez známek vědomého života. "Jaká hrůza," pomyslel jsem si. "Proč sem ty lidi vůbec berou, vždyť pořádně nic nevnímají," napadlo mě, a trochu neuctivě hleděl na jejich, většinou rodinný doprovod. V tu chvíli mi projela vyspraveným zubem strašná bolest, jakoby mi zubem proniklo kovové šídlo až na dáseň. Příšerná bolest! Okamžitě jsem věděl, oč se jedná. Hned jsem se omluvil všem lidem kolem, samozřejmě potichu v duchu a také Stvořiteli, tomu především. "Co mi je vůbec do toho?", uvědomil jsem si. "Co se starám?" Hned jsem věděl, stačila malá chvilka a velké bolestné upozornění. Jsem hold silnější kalibr, u mě domluva nezabírá! Domluva u mě téměř nikdy...

Byl konec května a my se vrátili domů. Mimo jiné mě čekalo každoroční, dvouměsíční období pylové alergie. Na konci září se mne má partnerka zeptala, zda jsem vůbec v létě pobíral prášky proti alergii, ostatně jako každý rok a jako mnoho let předtím. NE, vůbec ne. Od té doby nemám alergii, ta mi byla odebraná, a naopak mi byl darován úzký, citový vztah k Panence Marii, což zvláště u mužů bývá velmi neobvyklé, snad i vzácné.

Až po roce jsem se ponořil zpět do Lurd a zjistil, nejsem sám, že se tam Panenka Marie ve skutečnosti nezjevila. Bernadette byla samozřejmě velmi poctivá a čestná, ale Panenka Marie s ní přímo nebyla. Ani jsem dále nezjišťoval, která blažená žena se Bernadettě zjevovala. Dále jsem zjistil, že tato pravda není na překážku Mariině působení, neboť v Lurdech přesto její milost působí mocným způsobem! Je to tím, že si její milost lidé vymodlili. Sami si vymodlili a vyprosili její mohutnost, mocnost jejího požehnání. To je naprosto fantastické zjištění, jakou sílu má lidská modlitba, upřímná a pokorná prosba za druhého. 

Pozn.: Když jsme byli vloni v muzeu Louvre, měl jsem zkušenost s Monou Lisou, v jejíž sále jsem hodnou chvíli stál u boční zdi, protože v té frontě přímo před ní nebyl na její delší pohled čas. Přimluvila se mi skutečným obrazem "za ní". Zažil jsem v tu chvíli podobnou mohutnost jako v Lurdech. Mohutnost citu a lásky, sílu ženského odevzdání. Cítím ji na sobě ještě dnes. Že by se obraz Mony Lisy stal uctívaným právě umocněním Panenky Marie?