Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lurdy

7. 9. 2021

Byli jsme v Lurdech, 5 let zpátky? Spali v malém hotýlku kousek od nádraží a chodili po horách, prostě nádhera Pyrenejí. Každý večer v Lurdech jsme se účastnili veřejných, venkovních bohoslužeb s úžasnou spirituální atmosférou. Místo je otevřené, blažené a k tomu ještě krásné díky pyrenejským scenériím, ledovcové řece apod. Místo do sebe zapadá jako dobře sestrojené soukolí Světa, jehož komplexnost lze zažít jen na několika místech.

Večer co večer jsme zapalovali svíčky a ukládali za bazilikou do speciálních, k tomu určených stánků, vždy se pomodlili za své blízké, kteří již odešli, popíjeli léčivou vodu bez jakýchkoli očekávání. Než jsme odjeli do Lurd, byl jsem na zákroku u zubaře, který mi vytahoval nervy ze stoličky a následně předepsal prášky na bolest. Dva dny před odletem veškeré bolesti pominuly, takže vše bylo v pohodě. Musím také připomenout, že jsem předtím s Panenkou Marii nikdy nekomunikoval. Snad jsem ji i záměrně vytlačoval ze svého spirituálního života, protože Otec přece nemá matku. 

Jeden večer jsme seděli na zídce u řeky, hleděli do jeskyně zjevení, když začali přicházet různí nemocní na zvláštní, církevní obřad. Někteří dokonce na vozíku a někteří na nemocničních lůžkách bez známek vědomého života. "Jaká hrůza," pomyslel jsem si. "Proč sem ty lidi vůbec berou, vždyť pořádně nic nevnímají," napadlo mě, a trochu neuctivě hleděl na jejich unylý doprovod. V tu chvíli mi projela vyspraveným zubem strašná bolest, jakoby mi zubem proniklo kovové šídlo až na dáseň. Příšerná bolest! Okamžitě jsem věděl, oč se jedná. Hned jsem se omluvil všem lidem kolem, samozřejmě potichu v duchu a také Stvořiteli, tomu především. "Co mi je vůbec do toho?", uvědomil jsem si. "Co se starám?" Hned jsem věděl, stačila malá chvilka a velké bolestné upozornění, jak správně se mám chovat.

Byl konec května a my se vrátili domů. Mimo jiné mě čekalo každoroční, dvouměsíční období pylové alergie. Jenže na konci září se mne partnerka zeptala, zda jsem vůbec v létě pobíral prášky proti alergii, ostatně jako každý rok a jako mnoho let předtím. NE, vůbec ne. Od té doby nemám alergii, ta mi byla prostě odebraná, a naopak mi byl darován úzký, citový vztah k Panence Marii, což zvláště u mužů bývá velmi neobvyklé, snad i vzácné.

Až po roce jsem se mentálně vrátil zpět do Lurd a zjistil, že se tam Panenka Marie ve skutečnosti nezjevila. Bernadette byla samozřejmě velmi poctivá a čestná, ale Panenka Marie s ní přímo nebyla. Ani jsem dále nezjišťoval, která světice se Bernadettě zjevovala. Dále jsem zjistil, že tato pravda není v žádném případě na překážku Mariině působení, neboť v Lurdech přesto její milost působí mocným způsobem! Je to tím, že si její milost lidé vymodlili. Sami si vymodlili a vyprosili její mohutnost, mocnost jejího požehnání. To je naprosto fantastické zjištění, jakou sílu má lidská modlitba, upřímná a pokorná prosba za druhého. 

Pozn.: Když jsme byli v muzeu Louvre, měl jsem zkušenost s Monou Lisou, v jejíž sále jsem hodnou chvíli stál u boční zdi, protože v té frontě přímo před ní nebyl na její delší pohled čas. Nějak jsem zahlédl za tím pohledem podobnou mohutnost jako v Lurdech. Mohutnost citu a lásky, sílu ženského odevzdání. Že by se obraz Mony Lisy stal uctívaným právě díky Panně Marii?