VĚDOMÉ "JÁ"

Do firmy, ve které jsem pracoval, docházela hezká, asi třicetiletá externí poradkyně. Vůbec jsem ji neznal, jen občas vídal s kolegy, nic více. Po nějakém čase mne oslovil kolega z naší firmy, že ji sdělil, že kreslím automatickou kresbu, takže by chtěla se mnou mluvit. 

Při první schůzce mi pověděla, že se ve svém duchovním vývoji zastavila, jakoby na ní ležela betonová deska. Provedl jsem tedy kresbu. Před mnoha životy ona hezká, mladá žena spáchala sebevraždu, proto ten betonový dekl. Když jsem pátral dál, k mému údivu jsem zjistil, že dveře své duchovní cesty má sice zavřené, ale nikoli z druhé strany. Ze druhé strany žádný klíč nebyl, ba ani zámek. Zavřené dveře byly přibouchnuté jí samou a jedině ona je tedy musela otevřít. Do další práce mi někdo zasáhl, což se mi ještě nestalo. Bylo to velké překvapení. Nakonec jsem zjistil, že to byl praotec z otcovy strany, který byl již po smrti a který na ni bude dohlížet a pomáhat ji až do její smrti. Do kresby jejího mentálního těla jsem si dovolil vkreslit požehnání patronky, aby dotyčná, mladá žena měla sílu a odvahu dveře otevřít.