VĚDOMÉ "JÁ"

Uznávaní jedinci minulosti a nakonec i různé náboženské instituce používají různé pojmy k vysvětlení a popsání druhého světa, světa za oponou, jemnohmotného světa. Většinou je to s problémy, zvláště mimo svou sdílenou komunitu, subjektivní zkušenost je často zkreslená povahou subjektu (jedince), prostředím, kontextem doby i prostoru apod. Zřejmý požadavek objektivního přístupu i prokazatelného hodnocení se vytrácí subjektivním poznáním, které je zabarvené již zmíněnými předpoklady.

Svět je mnohovrstevnatý, a to jak svou horizontálou, tak i vertikálou. Tyto dvě ontologické osy si nelze představovat v našem klasickém 3D provedení. Čas v podstatě neexistuje v podobě naší všednodennosti, nýbrž čas je ve své substanciálnosti projevem prostoru. Kříž vertikály a horizontály rotuje podle třetí prostorové, čímž se tvoří čas, zdánlivá to veličina. Nejen že nato rotují všechny osy naráz, ale ještě každá osa zvlášť a dokonce i každé rameno rotuje samostatně. Tímto vzniká čas, tímto se čas zakládá. Nejsem odborník na fyziku, přiznávám. Takovou podstatu času jsem prostě jen viděl.

Svět je mnohovrstevnatý ve své podstatě i projevu. Jemnohmotná oblast Světa se zásadně nepovyšuje nad tu naši hrubohmotnou, vše proniká a zakládá Mentální pole stvoření. Co se týká postavení každého z nás, vždy záleží, kam jdeme, kam směřujeme, kam patříme, jaké klíče vlastníme, anebo jaké klíče máme zapůjčené. Můžeme sedět u ohně svých šamanských učitelů, a přitom ráno jít makat do kanclu, můžeme být omilostněni Kristovým světlem a pak jít ráno koulet popelnice, můžeme ne-být v nirváně vyvanutí a posvátné nicoty a pak pilotovat letadlo. Teď a Tady, žádné nahoře ani dole, žádné vyšší ani nižší, TEĎ a TADY.

Když si vzpomenu na má poslední dvě setkání Světa, tak jedno bylo před výstupem na Corno Grande, což je nejvyšší kopec Apenin. Spali jsme tam ve winterraumu nahoře nad údolím, ještě pod vrcholem, když se mi v noci představil místní vládce i zakladatel místních hor. Visel přes celé údolí, rukama a nohama zavěšen za vrcholky štítů, penis i ohon spuštěné dolů. Bylo to milé i silné představení zároveň. Ocenil jsem to, jeho sílu i čest, odhodlanost i drsnou svébytnost. Níže přikládám foto z Trutnova, pravou podobu Krakonoše, zcela stejnou jako má vládce Apeninských hor. 

Druhé setkání bylo v jedné blízkovýchodní zemi, ve které jsem pobýval s partnerkou. Navštívili jsme pouštní oázu, tam vypili studený džus, něco málo pojedli a já následně usnul ve stínu ojedinělého stromu na lavičce. Další dny nás čekal dlouhý trek pouští, včetně dalších aktivit. Usnul jsem lehkým, jemným spánkem. Najednou ke mě přišel místní vůdce původního kmene, který obýval území ještě před příchodem současných obyvatel. Byl vysoký, egyptsky snědý, ušlechtilý, krásné mnohovrstvené kruhy na krku, vědoucí úsměv. Chvilku se mnou rozmlouval, pak mi vyvedl zvláštní znak na čele, kterému místní, kmenoví lidé rozumějí. Byl jsem ujištěn, že se nám nic nestane, mohli jsme se pohybovat kdekoli, byli jsme pod ochranou místních. A pak odešel, stejně elegantně a sebejistě jako přišel. Bylo to zvláštní setkání s místním kmenovým vůdcem původních obyvatel, s jeho velikostí a sebevědomím. Poté jsem se probudil a věděl, že budeme zcela v pohodě!