Cesta Mohutnosti

Musím předem přiznat, že nevím, jak se kniha ke mě dostala. Prostě jsem si ji z knihovny vypůjčil a hotovo. Pan Newton je PhD., takže je nutné předem, před vaší případnou četbou, dodat, že kniha je velmi solidní, nikoli akademickým stylem, ale přístupem autora k tématu, o kterém tak poutavě a zcela objevně píše.

Název knihy Cesty duší je doslovný, není třeba k názvu nic dodávat. Co je třeba dodat, mohli by ji přečíst psychologové a psychoterapeuti, kteří se zabývají hypnózou. Nikoli kvůli zjištěním, ale kvůli několika málo, škoda že jen stručným zmínkám, jak autor udržuje velmi vyvážený a senzitivní vztah ke klientovi, kterého dostal do hypnotického stavu. Dle mého jsou to s knihou Břetislava Kafky dvě základní pojednání pro terapeuty uvádějící druhé do hypnózy.

Kniha je vzhledem ke složitému tématu velmi šťastně napsaná. Pan Newton volí několik případů výpovědí zhypnotizovaných osob, které jsou přepisem jejich vzájemné konverzace mezi terapeutem a zhypnotizovaným klientem. Případy jsou stupňovány od prvního až k poslednímu podle hloubky poznání, kam až byl pan Newton vpuštěn v poznání pokračujícího života lidských duší. Mezi těmito případy si dovoluje připsat několik málo poznámek, které jsou stručné, trefné a výstižné, takže schrupnete celou knihu za jedno odpoledne a půjdete si vypůjčit další tři díly.

Přiznávám, že jsem si vypsal opravdu málo poznámek. Kniha obsahuje málo přes 150 stran a čte se tak poutavě, že na výpisy a poznámky nebylo mnoho času. Já osobně mám k výpovědím ohledně stavu a seskupení duší kritický náhled, nakonec jako ke všem dílů, autorů, duchovním i jakýmkoli entitám Světa. Jsem vždy kritický. Vlastní názor, vlastní zkušenost, vlastní autenticita jsou v pobytu i pohybu v jemnohmotném světě nezbytné. Pravda je sice jen jedna, nicméně má mnoho různých přítoků, slepých ramen, zátok apod. Však víte sami...

Několik poznámek z knihy:

• V cestě po smrti velmi záleží na zralosti člověka v současném životě (více než na předchozích životech a stavech).
• Domnění vševědoucnosti duše po smrti je liché, záleží na okolnostech smrti, připoutanosti k pozemským vzpomínkám, duchovní úrovni duše apod.
• Některé velmi poškozené duše nenajdou správnou cestu nazpět do svého duchovního domova.
• Autor objevil techniky psychodramatických rolí, které jsou užitečné při odhalení pocitů a starých způsobů myšlení, jež mají vztah k našemu současnému chování.
• Nadvědomí naší duše obsahuje všechny naše dosavadní vzpomínky včetně cílů našeho rozvoje.
• Duše se rozvíjí tím, že překonává všechny negativní emoce spojené se strachem v mnoha životech.
• Když duše jednou dosáhne určité duchovní úrovně, už z ní neklesne zpět do nižší.
• Každá lidská bytost má nejméně jednoho staršího nebo vyššího průvodce - Mistra, který je jí přidělen už v okamžiku jejího stvoření.

Důvody, proč si nepamatujeme předchozí vtělení:

1. Znalosti přechozích vtělení by mohli vést k tomu, že by jim člověk věnoval příliš mnoho pozornosti namísto toho, aby zkoušel nové přístupy ke stejným problémům.
2. Když nemáme staré vzpomínky, tak je menší tendence k tomu, pomstít se za křivdy minulosti.