Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alberto Villoldo: Návrat duše

14. 1. 2022

V úvodu musím předeslat dvě věci:

  1. Již dlouho jsem nepřečetl tak rychle nějakou knihu.
  2. Ač mi jsou šamanské světy mentálních zvířat a rostlin známé, osobní a přímou zkušenost nemám. Ani když šaman bubnoval na první Transpersonální konferenci v Praze, která se tuším konala v roce 1992, a které jsem se zúčastnil. Pamatuji si tam úžasné lidi, Lídou Chrášťanskou, Vlastu Marka a další.

Kniha A. Villolda spolu s knihou Brzákové Dědeček Oge postačí komukoli, aby se uvedl do toho velkého světa přírody v mentální, energetické podobě. Je to velký rozdíl, zažít, anebo číst (např.Eliadeho komparace). Tyto dvě knihy se nádherně doplňují, byť pan Villolda je více psychologizující, více pracuje s individuálním příběhem jedincovy duše.

Kniha Návrat duše (nakl. ANCH BOOKS, 2015) má několik východisek:

  • nalezení sebe samého (znovuzískání vlastní duše)
  • znovuobjevení vlastní cesty, doslova vlastního předurčení
  • vyhledání své nejlepší cesty, nikoli té více nebo méně pravděpodobné, ale té ne/možné, která zřejmě bude nejlepší, i když se zdá nejméně pravděpodobná
  • práce s vlastní schopností mimosmyslového prožívání (podmínka pro cestování do mentálního světa čtyř prvních vrstev Světa a také do té poslední, páté
  • vidění vlastní budoucnosti a poté vědomé následování cesty k této správné budoucnosti

Čtení knihy není nějak složité. Složitější je promyslet některá axiomata, které Villolda předkládá. Každopádně, pokud máte šamanské předpoklady, tak vám kniha může pomoci na začátku vaší šamanské cesty. Villolda je opatrný a obezřetný, také velmi vzdělaný, proto je ve svých radách velmi, velmi opatrný, aby si člověk neublížil a nedostal se do oblasti Světa, odkud není zdravého návratu. Určitě Vám knihu doporučuji, není mnoho podobných v takové podobě a síle.

Přikládám několik ukázek, příp. komentářů:

  • Villolda píše o strachu z věcí budoucích, takže se stává, že nás něco vážného a obtížného čeká, přičemž si vytvoříme tzv. záložní plán B. Autor radí, záložní plán B spálit, neboť nám bere energii i správné zacílení, a věnovat se pouze plánu A (autor uvádí příklad, že když čekal rodinu, tak měl velké obavy zda zvládne roli otce a manžela, přičemž jeho plán B zněl: "Ale co, pokud to nevyjde, vždycky se mohu vrátit do deštného pralesa.").
  • Pokud nežijeme ve stavu milosti či přízně (v tomto případě se nejedná o náboženské pojmy), Číňané pojmenovávají tento stav milosti či přízně "probuzená čchi", tak je pro nás ranní vstávání nepříjemnou povinností a každodenní život se stává pouze útrpným překážkovým během, který nás nutí přestát život, jak nejlépe dokážeme. "V těchto situacích začínáme pak být stále častěji závislí od pravidelných dávek okamžiků prchavého elixíru zvaného štěstí." /str.126/
  • "Práce se silovým zvířetem je instinktivní proces a týká se osoby, kterou se stáváte, a nikoli toho, kým byste chtěli být." /str. 170/
  • "Pokud se snažíme vysledovat své předurčení, je zásadní takzvaně zapřáhnout vůz před koně a poohlížet se spíše po možném než po pravděpodobném." /str. 186/
  • "Změním se, až vyrostou děti. Začnu cvičit jógu, až budu mít více času... Až budu mít dost peněz, nebudu tolik pracovat a začnu se kvalitněji a zodpovědněji stravovat. Těchto omezujících představ se všichni křečovitě držíme, protože máme za to, že nám poskytují či garantují bezpečí a jistoty. Ve skutečnosti nám však brání dosáhnout toho jediného, co nám umožní odhalit závoj a poznat kouzlo světa. Namlouváme si, že pokud se vzdáme této "posvátné krávy", nic nám nezůstane."
  • "Existují ti, kdo se řídí podle map, a ti, kdo je zakreslují." /str. 207/
  • "Pamatujte, že můžete dosáhnout toho, co vám dovolí vesmír. To vás může překvapit nebo šokovat, protože realita je někdy podivnější než fikce. Všichni však disponujeme možnostmi a schopnostmi, jež přesahují i naše nejbujnější představy."

Ještě na závěr musím uvést, že mi pan Villolda doslova vlezl pod kůži. Ta kniha není pouze textem, ale živoucí, mentální energií. Již dlouho se mi nic podobného nestalo, ale u této knihy to tak je. Dokáže jezdit po vašich vnitřních drahách, samozřejmě zcela bezpečně a bez vedlejších účinků.

Velmi mne potěšilo, že Villoldovo šamanské poznání se shoduje s mým, druidským. Čtyři světové strany mentálního světa, jak jsem je popsal v příspěvku o Komunikaci, jsou reprezentované matkou Zemí, rodinou, učiteli a Stvořitelem. Stejné se mi stalo před dvaceti pěti lety s Védami. U Villolda jsem se poprvé dočetl, a to bylo obzvláště milé, o žebříku mezi čtvrtým světem a posledním pátým, tím nejvyšším. Jak píšu v úvodu, tam já u paty tohoto Žebříku zůstávám, i když korzuji nahoru i dolů. Mohu se ztotožnit se sloupovím prvního tvoření, bylo mi dovolenou proletět komnatou Nejvyšší čistoty, proti které je Kaple sv. Kříže na Karlštejně útulnou pro nuzáky, jenže já se vždy vrátím na poušť, k patě poslední posvátnosti. Tam mi je dobře, mám rozhled na všechny strany, jinde moc dlouho nevydržím. Vlastně nikam moc nepatřím, což je smutné a snad i odsuzující, na druhou stranu nikoho neruším, takže mám přístup téměř všude. Nic nechci, takže nic neberu, také nic nezašpiním a s úctou si sundám obuv, samozřejmě obrazně řečeno. Tím mohu hledět zpříma do očí i těm nejhlubším tajemstvím, jaké si dokážeme představit. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář