ZVĚDOMĚNÍ JÁ

Dnes jsem zhlédl v opakování díl pořadu Show Jana Krause, ve kterém účinkovala psycholožka Lenka Mynaříková. Tato dáma hovořila o tom, ze své zkušenosti, že v rozchodu muži, kteří tzv. tlačili na pilu, dopadli hůře, než naopak ti, kteří to nechali běžet volněji. Samozřejmě v souvislosti s ukončením vztahu, vypořádáním apod.

Zmíněná dáma zjevně hovořila ze své psychologické zkušenosti, hold, taková praktická zkušenost se nedá oddiskutovat ani nic moc rozporovat. Proč jsou tedy ženy při podobné situaci daleko ostřejší, otrlejší a většinou mají navrch? Když my muži jsme přeci tak silní, neochvějní, nebojácní?

Myslím, určitě v tom hraje velkou roli má současná situace a zkušenost, že odpověď je celkem nasnadě. Oba partneři totiž disponují jinými danostmi. Ač se vám to může zdát zvláštní, a pozor, neberu anomálie, tj. muže tyrana a ženu totální uzurpátorku, muž, který se své rodině odevzdává, rozprostírá nad rodinou svá ochranná křídla. Takový muž se stává jistotou, nakonec i přes to, že si z něho žena často udělá rohožku nebo jinou nehodnou pomůcku svého ženství. My muži totiž srdce nemáme, prostě to neumíme. Dokážeme rozvinout ochranná křídla a svou rodinu přivinout k sobě, ke svému mužství, k podstatě dočasného kruhu.

Žena má na rozdíl od muže srdce, velké srdce. Tímto srdcem osvěcuje celou rodinu, bije pro celou rodinu, takže její krev doslova protéká jejími blízkými, zvláště když jsou v rodině děti. Ženství se v tomto případě projevuje vůlí Země, velikostí citu, sounáležitostí a nakonec i smysluplností rodinného sdílení. Ženino srdce tepe jistě a odevzdaně s veškerou váhou i neskutečnou silou.

Jenže co se stane, když vztah zkrachuje, když padne do hnoje výčitek, nedovršených ambicí, slizkých emocí, vlastních nedokonalostí a ne/sdílených ne/naplnění? Muž přichází o křídla, buď zcela a napořád, anebo téměř úplně, nakonec mrzáček s křídly je lepší než úplný mrzák s pahýly v ramenech. A žena? Jak dopadne žena? Žena o srdce nepřichází, nemůže, protože většinu srdce odevzdala dětem. Žena, ani kdyby chtěla, srdce ztratit nemůže. Vyplývá to z podstaty jejího ženství.

Z takových rozdílností vysvítá, že při rozchodu, zvláště při tom hnusném rozchodu, má žena mnohem více síly. Dokáže být zákeřnější, vypočítavější, vnitřně silnější a odolnější. Většina jejího srdce patří rodu, tedy dětem. A za to se již vyplatí bojovat. Jakýmikoli prostředky! Je to v tom velká agrese a zloba, které muž substanciálně nikdy nedokáže dosáhnout, už jen proto, že přišel o křídla, které odevzdal rodině (pokud křídla vůbec neměl, anebo je stáhl ještě před rozchodem, tak žena nemá šanci). Můžete se za má vyjádření zlobit, ale tak to prostě vidím. Málokterý muž vyhraje, to je stará pravda. Plichta je pro muže výhrou, pro ženu ponížením! Bez křídel se dá žít, i když špatně, bez srdce se umírá. Proto jsou ženy horším protivníkem, když už tedy mluvíme o konci vztahu. Žádný konec partnerství není růžový a když je černý, o to hůře. O to hůře.

Dovolím si ještě přiložit úryvek z Bible (kousek z listu Efezským), který je v drahné současnosti mimo realitu, ale jako připomínka dávných časů a ideálů, proč ne:

"V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům *. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně..."

Pozn.: Místo, kam jsem vložil *, je přesně to místo, kam většina žen, když jsem jim tento úryvek nepřesně citoval, vydržela naslouchat. Pak už následoval odpor, nesouhlas a slovní agrese. Za takovou reakci, ostrou a vyhrocenou, můžeme úplně všichni, muži i ženy! Bohužel, je to škoda, věčná škoda...