LGBT komunita
LGBT komunita je současný fenomén. Bezesporu. A jak někteří moudří ví, z potůčku vzejde potok a z něho pak řeka. Řeka divných lidí obydlí tuto Zemi a vše bude jinak.
Mám takový dojem, nikomu nevnucuji, že v tomto případě mnozí přistupují k této skupině lidí jako já. Celá ta skupina lidí je pro mě zcela odpuzující, nepřirozená, divná, nicméně má dcera má dlouholetého kamaráda již od střední školy, originál teplouše a ten je prostě super chlap, fajn člověk, se kterým si rozumím a mám ho i rád.
Proč mě ti lidé vůbec odpuzují? Copak lidský cit zná mezí? Copak blízkost dvou lidí je závislá na nějakých předpokladech? Třeba mě nakonec děsí ta obyčejná a snad hloupá, upachtěná představa, jak si dva chlapi strkají penisy do zadnic, přitom mazlení dvou holek s oblejzáním svých rozkoší je milé, něžné a vzrušující... Ano, nemůžu za své předsudky, ať jsou fyzického nebo jiného rázu. Jsem jen obyčejný chlap.
Před lety, když jsem přednášel na VŠ dálkařům, se mi po zkoušce svěřila asi pětatřicetiletá žena, že je lesbička a že se chtěla i se svou letitou přítelkyní nechat pokřtít v místním kostele. Ta žena byla ve své naivní opravdovosti dětsky upřímná, přitom ji na křtu velmi, velmi záleželo. Postarší farář je obě vyfakoval, že ty dvě hrůzy tam nemají co dělat, a že žijí v rozporu s Biblí a s Božím přikázáním o údělu a významu člověka na Zemi. Hleděla mi na rty a čekala ode mne vysvětlení. Sdělil jsem ji, že pan farář má pravdu a že s tím nejde nic dělat. V Písmu se totiž píše, že máme naplnit Zemi, takže se máme plodit a rozmnožovat. Staroučný pan farář setrvává na správných, biblických základech, nicméně jsem studentku potěšil tím, že je mi velmi líto, že si starý pán nevšiml, že spojení penisu s vagínou není jedinou současnou možností vzniku nového, lidského života. Milá a velmi citlivá studentka se z mé odpovědi opravdu potěšila, jelikož tím pádem zjistila, že pan farář vlastně vůči ní osobně nic nemá, a že to je vlastně jen starý paprika.
Podobně jsem se odvážil, podívat se sám na sebe jako na starého papriku. Zcela nezávisle a nezaujatě, a to vám povím, byl to velmi osvobozující pohled. Najednou všechny ty penisy a zadnice zmizely a zůstal pohled na obyčejného, lidského jedince se všemi jeho právy a nároky, city i spojením se Světem a mě bylo z toho mého nového pohledu mile a blaze.
Ti lidé z LGBT komunity totiž jinak voní. Jejich těla, samozřejmě i vnitřní těla jsou jinak utvořená. Někteří jsou nemile cítit, to jsou ti přechodoví jedinci, nicméně někteří voní zvláštním aromatem. Nakonec ta duhová symbolika také mnohé naznačuje. A co když právě těmto lidem začíná patřit svět? Co když tito lidé přicházejí ze zcela jiných oblastí Světa, než jsme my staré, nerudné papriky plné předsudků a záští? Proč by to mělo někoho popouzet, když to tak třeba má být? Copak někomu ze zdejších tento svět přináleží? Copak někdo ze zdejších drží v rukách glejt od pozemského světa? Pokud ano, chci ho vidět...
Kdo bude tedy solí Země? Snad přeci jen cítíme, že hodnotový žebříček stávajícího, lidského světa se nezmění. Jak říká můj přítel Prof.Šmajs, na světě vládne stále člověk Kromaňonský. Co když tito noví lidé představují další, nenásilnou revoluci (regeneraci?) lidstva, proměnu v nové jedince. LGBD komunita je tvořena jiným přístupem ke světu, to se dneska ví. Vesměs vyznávají jiná hodnotová měřítka. Doba kravat a naleštěných polobotek končí. Dočkáme se toho, že naopak podobní šosáci, kteří obírají svět o naději, budou podezřelí a nakonec odejdou tomuto světu na dobro.
LGBT lidé se hrnou jako voda. Zatím je to potůček, ale pak potok a nakonec třeba i řeka, která vše staré, odumřelé vytlačí na břeh, kde to zetlí, zhumusí a dále poslouží novým plodinám. Kdo to chce zastavit, je pošetilec. Jsou to jiní lidé a já, stará paprika, je konečně vnímám nezaujatě. Samozřejmě, dá se zjistit, z jaké oblasti Světa přicházejí, ale proč? Jsou tady, udělí si příležitost sami a nás, starých paprik, se ptát ani nebudou! A já myslím, že je to tak dobře, že si to stále ještě živé fluidum tvoření zasluhuje novou krev! Takže, konejte a jednejte, jak máte, protože my, papriky, odcházíme, samozřejmě jako vždy se vztyčenou hlavou. Nebo nikoli?