ZVĚDOMĚNÍ JÁ

Je toho tolik kolem nás, že to "všechno" můžeme vnímat jako velký balvan, který nám leží na prsou. Jak tedy z toho ven?

Vloni jsme byli na výletě. Dnes už s mou bývalkou, což je hodně smutné, ale o tom třeba jindy. Byl to klasický výlet kolem 20km, venku úmorné vedro, po cestě lesy s loukami, nic moc zajímavého. Nakonec jsme došli na kýžený zámek, já zůstal na lavičce, partnerka šla plná nadšení na prohlídku těch stále stejných, zámeckých reálií. Seděl jsem na lavičce a lehce pozoroval okolí. Těch několik lidiček se chovalo velmi příjemně, prostě vzájemný, slunný den plný pohody, takže jsem na té lavičce nakonec usnul.

Spánek trval jen několik málo minut. Já byl příjemně unavený za přispění klidné atmosféry. Sestoupil jsem dovnitř sebe samého, na chvilku si lehl na obláček, který má většina z nás uvnitř sebe samých (kousíček nad pupíkem), bylo mi blaze a nádherně. Celý Svět jsem měl v tu chvíli u sebe, bylo mi teplo, hebounce, jedním slovem nádherně. Svět s velkým S byl rozprostřený kolem mě bez jakýchkoli nehod nebo násilí. Po trhnutí a rychlém probuzení jsem ještě dlouho ležel, byť v sedací poloze, v tom přítomném okamžiku bytí a užíval si spontaneity tak hlubokého a čistého stavu.

No ale vraťme se k tomu balvanu. Jak poznat a hlavně odstranit takový stav mysli, který podléhá stresu a napětí života veřejného, společenského, rodinného, citového, existenciálního atp.?

Představte si, že máte kužel, kterým hledíte před sebe na celý svět. Hledíte do toho malého otvoru, který se směrem od vás rozšiřuje do obrovského průměru, kterým chcete vidět snad úplně všechno. Velikost vnějšího, vzdáleného průměru je vlastně rozměrem vaší mysli, kterou obrazně řečeno vidíte svět. Všechny ty děje kolem vás, také ve vás, které se vás dotýkají, které si pouštíte tzv. k tělu. SNAD NEJOBTÍŽNĚJŠÍ JE POZNÁNÍ TOHO, ŽE TY VELKÉ TVARY V DÁLI JSOU SICE NEJVĚTŠÍ, ALE TAKÉ OD VÁS NEJVZDÁLENĚJŠÍ. 

Nyní jde o to, ukrajovat, tj. odlamovat od vnějšího průměru kužele směrem k sobě, k té malé dírce, jednotlivé vrstvy, aby se postupně zmenšoval průměr výzoru. Samozřejmě si před tím můžete sepsat priority svých zájmů od těch nejširších (třeba volbu prezidenta), kterých se zbavíte zlehka, k těm nejbytostnějším, jako je např. vaše rodina. Postupným zmenšováním výzoru vašeho výhledu do světa se samozřejmě bude zvětšovat obtížnost odkrajování. Vzdání se svých bytostných vrostlic, kterými jsou rodina, přátelé, ale také vaše ambice, niterné základy vaší osoby, je velmi, velmi obtížné. 

V celém procesu jde o to, byť jen na chvilku, oprostit se od všeho, úplně všeho. Vůbec se nejedná o negaci, rezignaci, zahození svého světa, jde jen o proces poznání, o krátké odpoutání se. Přes veškeré překážky a obtížnosti odloupávání vrstev naštěstí následuje pocit úlevy a velkého odlehčení. Je dobré dojít na konec, dopracovat se té malé, mizivě viditelné dírky výhledu a u ní nějakou dobu setrvat. I kdyby vám to přineslo jen krátký odpočinek od sebe samých, od vaší zavalenosti a zahuštěnosti bytí. Poznání se dostavuje zcela automaticky, přičemž vás pak spravedlivě vrátí zpět vašemu světu, nicméně v jiné podobě a stavu. Budete velmi překvapeni... mile.