Jdi na obsah Jdi na menu
 


STVOŘENÍ

30. 11. 2021

V Bibli se nacházejí dvě stvořitelské zvěsti, první v knize Genesis 1,1 - 2,4 a poté Gen 2,8 a dále, přičemž se nebudu přít s žádným biblistou o přesnosti určení veršů.

Každopádně biblická zvěst o Stvoření má několik zásadních významů:

  • Všechny vrstvy Světa od Stvořitele až po zdejší, pozemský svět spolu souvisí, provázejí se, žádný není hodnocen více kladně nebo více záporně.
  • Stvoření lidské bytosti v emanačním, stvořitelském aktu, je známka naší lidské ukotvenosti. Je to vlastně zpáteční lístek domů. Je to cesta tam, kam patříme. Za tímto mým vyjádřením mám na mysli různorodé oblasti Světa, které byly vytvořeny různými entitami na různé úrovni Mentálního světa, a které nás mohou zavést na scestí, anebo dokonce negovat emanační, Stvořitelův akt. Těžko se to vyjadřuje a popisuje, ale různí velcí přinašeči, tj. spirituální bytosti zde pobývali právě proto, aby ochránili Stvořitelovo dílo v podobě lidské bytosti. 
  • Stvořitelský akt vlastně představuje jistotu, jistotu zakotvení a jistotu domova. U mě to je vůně, kterou jsem cítil, když jsem krátce pobyl v zakryté části Zdi nářků v Jeruzalémě. Ačkoli jsem bez jakékoli židovské příslušnosti, přesto jsem tam prožil velmi milé okamžiky.
  • Stvořitelský akt je rovněž výpovědí do budoucnosti. Je to vlastně zvěst o naší příslušnosti.  

Několik krátkých poznámek k biblickému textu Stvoření:

  • Výpověď o 7-mi denním stvoření se týká Mentálního světa, tj. jemnohmotného, nikoli našeho pozemského světa, i když retrospektivně to vlastně tak není (mentální stopa prostupuje celým stvořením). Matematické formulace na projekci mentálního zadání do profánního světa našich tvarů teprve čekají na objevení.
  • Biblické stvoření svědčí o DNA příslušnosti lidského rodu. Je to zvláště s ohledem na mnoho oblastí Mentálního pole, které byly vytvořeny svévolně v opozitu vůči Stvořiteli, a které mohou, za určitých okolností, člověku velmi ublížit.
  • První klíčovou výpovědí je Gen 1,2: "Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží". Jedná se prvotní Trojici odkazující k poznání starých Véd. Pokusím se to přepsat: Sebedefinující se Stvořitel s dispozicí vnitřní síly a energie oživení nedefinované Materie v jejím neprojeveném potenciálu. Třeba se jednou naše věda dostane tak daleko, aby byla schopna tento první, eruptivní akt tvoření definovat. To by se pak věda skutečně přiblížila ke Stromu poznání.
  • Bůh "viděl, že to bylo dobré". Každodenní tvoření zakončené dobrým hodnocením lze celkem jednoduše pochopit Platonskou filosofií. 
  • Mezi Gen 2,4 a Gen 2,15 se misí zvěst o Světě a našem světě. Bible není exaktní učebnicí žádného oboru, tak buďme k autorům a hlavně ústním předavačům před sepsáním knih Starého zákona tolerantní.
  • Druhou klíčovou výpovědí je Strom poznání, jehož úsek končí: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky". Strom života představuje jednu z nejsložitějších pasáží Starého zákona. Tato výpověď odkazuje k niternému vztahu Stvořitele a člověka, ale i k možnostem stvořenců. Každopádně se zde Stvořitel odhaluje snad více než v Ex 3,14. Co znamená život navěky v této Stvořitelově sebeprezentaci? Vraťme se na tedy začátek: Stvořitel - Neprojevené - Akt stvoření. Do tohoto vstupuje Vědomí, tj. vědomí Bytí. Kdo bude jíst ze Stromu poznání, bude nositelem poznání, takže si bude vědom nejen stvořeného, ale i samotné kosmogonie Bytí. Vědomí bytí je obrazně řečeno kořenem Stromu poznání a dá se dobře vysvětlit Hegelovou Fenomenologií Ducha (sice dobře, ale samotné Hegelovo dílo je velmi složité, což jsem zjistil před lety, když jsem měl krátkou přednášku o Hegelovi u Mgr. studentů oboru filosofie).
  • Třetí klíčovou zvěstí je oddělení prvních lidí, kteří po poznání uzřeli, že jsou nazí. Toto poznání oddělenosti, obrazně vyjádřené nahotou, vedlo k opuštění, symbolicky k opuštění domova. Adam a Eva se nejdříve ukryli před Stvořitelem a následně se zakryli před sebou samými. Pevný a příbuzenský svazek se rozdělil. První lidé představují prvotní princip soupatřičnosti stvořenců následovaný pádem do mlhy vlitím života do světa tvaru a času. Tento akt se může vysvětlit mýticky, mysticky, rituálně, vědecky, vlastně jakýmkoli způsobem. Sestup do časo-tvarovosti světa, to je to správné vyjádření.