Sebepoznání šokem
Byl jsem si koupit nové, kožené botky. V létě se nakupuje opravdu dobře, jsou slevy, obchody prázdné. Nejdříve jsem si v nejmenovaném obchodě prošel všechny regály s pánskou obuví a pak jsem se jal zkoušení. Zřejmě jako každý jsem ihned vyloučil obuv, kterou nikdy, a také natipoval obuv, která se mi líbila. Nakonec jsem koupil, což jsem považoval za úspěch.
Přiznám se, že už poměrně dlouhou dobu uvažuji, vyzkoušet se, tj. pravidelně provést něco, cokoli, co mi prostě nesedí, co se mi nechce, třeba i co mě odpuzuje. Zní to hodně uhozeně? Pročpak? Samozřejmě jednu z vlastností máme snad všichni společnou, a tou je sebeuspokojování metodou nejmenšího odporu. Pořizujeme si věci, které se nám líbí, snažíme se stýkat s lidmi, kteří nám sedí, vyhledáváme práci, která nás naplňuje, provozujeme koníčky, které nám přinášejí radost, vaříme si, co nám chutná. Metoda nejmenšího odporu? Anebo je to jen obecná, společná vlastnost?
Chtěl jsem si koupit botky, které by mi stylem neseděly, které by mě dokonce odpuzovaly. Přiznávám, neměl jsem takovou odvahu. A co když by to mohl být velmi přínosný, sebepoznávací proces? Pobavit se s člověkem, který mi vůbec nesedí? Jít do muzea, i když mě to nudí a otravuje? Jet do práce busem, i když se tam budu tlačit s různými vůněmi i pachy? Pomoct druhému, který leží venku na trávníku, pokálený a pozvracený? To poslední ne, to mažu, to mi problém nedělá.
Pojďme být odvážní a začít jen s malým závazkem. Jednou měsíčně se sebe překonat a udělat něco proti sobě. Stačí jen malé, byť nevýznamné, co nás rozladí jen na chvilku. Neměl by to být jen trénink na podobné situace, které nás neodbytně vlastně provázejí našimi životy. Říká se tomu ztráta jistoty? Copak teprve ty velké ztráty? Rozvod, úmrtí, ztráta práce, ztráta financí z jakéhokoli důvodu? Všichni dobře víme, jak jsme kolikrát lehce zranitelní a jak se čílíme, když o nějakou tu jistotku přijdeme. Prosím, neberme to jako sebemrskačství! Jde o proces sebepoznání. Život se představami nahradit nedá! Můžeme si mentálně namodelovat cokoli chceme, nicméně náraz v žité realitě je zcela jiný level.
Slibuji, že tuto svou výzvu letos naplním. Překonám se, i když to bude v některých ohledech velmi obtížné. Prozatímní cíl - jedna výzva měsíčně. Jedno cílené nepohodlí měsíčně. Jedno sebepřekonání měsíčně. Začnu třeba tím, že příští týden napíšu sms svému bratrovi, po letech. Uvidím, nechce se mi. Překonám se, protože chci. Nakonec, proč by všechno v mém životě mělo jezdit podle jízdního řádu, který se snažím lajnovat sám? Stejně to tak většinou nefunguje...
